RECENZE
 

1. HELLMAGAZINE (Slovensko)

ERELEY - Katharsis

Alternatívny metal mi prišiel niekedy až príliš prekombinovaný a preto som sa mu väčšinou vyhýbal. Trochu som aj váhal či neposuniem niekomu inému recenziu tohto debutového albumu, ale nakoniec aj keď trochu s predsudkami som sa predsa len odhodlal na album tohto žánru. Neoľutoval som. České duo dalo dohromady túto kapelu len pred rokom čiže je to pomerne mladá kapela (alebo projekt), ale hudobníci nie sú žiadni zelenáči. Nebudem tu rozpisovať biografiu a poďme k tomu podstatnému. Debut kapely obsahuje deväť skladieb, ktoré sú na vysokej inštrumentálnej úrovni. Zvuk je drsný, moderný a na svoje si prídu fanúšikovia tvrdých gitarových riffov. 50 minút moderny a novátorstva si určite vychutnajú fanúšikovia obľubujúci neosvedčené a nezabehané hudobné postupy a progresivitu. Z môjho pohľadu som rád že som si rozšíril svoje hudobné obzory a pokiaľ máte voči takýmto kapelám predsudky tak tu sa vám rozhodne vyplatí vyjsť von zo svojich zabehaných koľají.

Pridal: Michal Roháč
Pridané: 10.01.2015
Bodovanie: 10
/10

Zde si můžete přečíst recenzi v originále: hellmagazine.eu/rev_cd_2015_003.html
 

2. ORBIS METALLUM (Czech)

Hned v úvodu se přiznám, že psaní recenzí není mým šálkem kávy, a to především ze dvou důvodů. Ten první je, že nerad hodnotím práci a snahu jiných v něčem, co sám neovládám, především pokud mě výsledek oné práce nebaví. Důvod druhý se týká onoho psaní. Nejraději bych napsal, že je to takové či makové, a nepatlal na to všelijakou omáčku, která jen zabírá čas jak u psaní, tak u čtení, a ve výsledku je tam k ničemu. Takže proto jsem se této disciplíně vyhýbal jak čert kříži. Jenže jednou na každého dojde, a mně tak do rukou přistála debutová deska kapely Ereley z Chebu.

Kdo jsou Ereley? Je to rodinné duo otce a syna. Otec, který si říká York (kytara), hrával dříve v kapele Ebola Joy (1997 – 2007, na kontě čtyři desky), jenže ta došla do bodu mrazu, a tak skončila v hibernaci. Její rozmrazení v roce 2013 se nepodařilo zrealizovat, a tož York zakládá, společně se synem Lukášem (zpěv, kytara, programování), nový projekt s názvem Ereley. Na podzim téhož roku se na ně obrátila Monika Agrebi s tím, že by s nimi chtěla zpívat, a tak vznikla předělávka vánoční klasiky Tichá noc. Já zvládl asi minutu poslechu a pak jsem to vypnul…viz klip níže. Jenže pánové měli dělat Monice jen doprovodnou kapelu a to se jim nelíbilo, tudíž ukončili spolupráci a zaměřili své síly k Ereley. Během roku 2014 sestavili koncertní program, jenž čítal čtrnáct písní, z nichž bylo nakonec devět vybráno k tomu, aby utvořily debutovou desku pojmenovanou Katharsis (Očištění). Nástroje a samply si kapela nahrála ve vlastním studiu. Zpěvy se nahrávaly u Zdeňka Šikýře ve studiu v Hostivaři, kde také proběhla následná mixáž a mastering. Obal desky není nikterak nápaditý, jen jeho fosforově hrášková zelená razí do očí v šedi ostatních CD na mé poličce. Sama kapela svou muziku označuje jako heavy joy metal. Zařadit by se to dalo do škatule alternativního metalu, takže je to pěkně neuchopitelná směs všeho možného.

Když jsem si tuto kapelu našel na BZ, měla tam pět fans, několik málo slov o tom, kdy a jak deska vyšla a kde se dá pořídit. Asi po dvou týdnech (tedy teď, když píšu tyto řádky) je tam fanoušků šest. Slov o desce je o něco více, především slova díků směřovaná těm, kteří si desku pořídili v její hmatatelné podobě, a že se jí daří. Nevím, do jaké míry se albu daří, ale na last.fm jsem nyní jediný posluchač. Tudíž jsem pravděpodobně založil profil kapely poté, co jsem ono CD umístil a spustil v přehrávači (a neupravoval jeho tagování), jenž je propojen právě s touto stránkou. Na BZ se jí daří o něco lépe, jednotlivé skladby byly spuštěny cca 40x. Facebook stránka má 100 lajků.

Desku jsem si krátce pustil právě na BZ a docela se mi to, co jsem slyšel, zamlouvalo. Když se mi do rukou dostala obálka společně s fyzickým nosičem, stalo se místem poslechu i auto. Napoprvé album dobře odsýpalo, skladby mě bavily, dá se říci, všechny stejně. S každým dalším protočením kotouče ale začala vystupovat plytkost naprogramovaných bicích, které prostě působí strašně uměle, a jejich matematická přesnost, která obsahuje jen málo střídání temp, mě přestala brzo bavit, v určitých pasážích začala až rušit. Abych to teď vyvážil. Zajímavé momenty jsou v písních Dancing Hoods, kdy se na scéně ukáže akustická kytara, jež dodá songu takový folkovější nádech. Další moment přijde na začátku písně Decay of Brain, který obstarává jakási píšťala, připomínající nějakou tu smutnou horskou lidovku. Things That Never Happened mi na začátku evokují píseň Jester’s Door od In Flames, ale jen chvilku. Úvodní On the Way lehce vybočuje i díky growlu, který je do celé desky dávkován po velmi malých částech, ale do míst, kde se to opravdu hodí. A stačí…popisovat skladbu po skladbě nemám v úmyslu. Tím méně, že žádná z nich nevyčnívá nad ostatní.

Hodnocení? Za sebe říkám, že mě to nakonec moc neoslovilo. Dva nebo tři kompletní poslechy mě to bavilo, ale s každým dalším to šlo níže a níže až do bodu, kdy mi jednotlivé písně vytvořily jeden celistvý kus, u kterého jsem nevěděl, kde začíná a kde končí. Svoji zásluhu na tom mají hlavně dříve zmíněné bicí. Kytarám by slušel větší prostor, rozumějte, aby na chvilku byly výraznější než zbytek nástrojů a zkusily i nějaké to sólo, ne jen riffovat a riffovat, chyběl mi v nich nějaký příběh. A jelikož „reklama“ na BZ slibovala výlet do snění, tak jsem na nějaký ten příběh čekal a čekal a čekal…a čekal. U některých písní by se hodilo jejich zkrácení. Taková Soul in Chain je toho dobrým příkladem, aneb desetkrát se opakující refrén je, opět jen dle mého, až moc. Prostě a jasně, když si desku poslechnete jednou nebo dvakrát, líbit se vám jistojistě bude. U mě to prozatím na další poslouchání není. Neříkám, že si Katharsis už nikdy nepustím, někdy v budoucnu si třeba mnou zmíněné skladby poslechnu. Ale už to nebude takto koncentrovaně jako teď, kdy mi deska hraje, a já dávám pozor, co mi nabízí. Své posluchače si zajisté najde. A pokud pánové zamíří do klubů po naší zemičce a bude to i blízko mého domova, zajdu se podívat, zda mě živá prezentace donutí svůj názor změnit.

Díky za pozornost při čtení této omáčky …
Orbis Metallum, Radek Kezir Řezníček, 19.2.2014
www.metallum.cz/novinky/ereley-katharsis/

 

3. ROCKMAG.CZ (Czech)

Žádné koncerty a dlouholeté budování vlastní značky, Ereley nastartovali svou kariéru rovnou vydáním debutové desky. A to dokonce ve chvíli, kdy se kapela ještě rozhodně nedá označit jako kompletní.

V sestavě alternativně metalové kapely totiž v současnosti figurují pouze dva členové. Kytarista, zpěvák a také autor samplů a aranží Lukáš, vystupující už několik let jako La Resistans a jeho otec a taktéž kytarista York, který za sebou má působení v ceněné kapele Ebola Joy. Toto seskupení se bohužel nedožilo dnešních dnů, kdy by mohl její název přitáhnout vlnu pozornosti a už osm let spí.

Za tu dobu začaly Yorka pořádně svrbět prsty a to vyústilo až v loňský vznik kapely Ereley. Ta v současnosti shání klávesáka a případně i další muzikanty, ale netají se svými ambicemi, sahajícími za hranice naší země. Obstojí tedy Katharsis ve srovnání se zahraniční konkurencí?

Deska rozhodně neuspokojí milovníky přímočarého a bezmyšlenkovitého bušení do bicích a kytar. Celé album je naopak postavené na táhlých melodiích a klenutých vokálech, připomínajících místy až Pink Floyd. Blížeji než k metalovým modlám mají tedy Ereley často k atmosférickému ambientu.

Jistěže pánové umí také přitvrdit a čistý melodický hlas se náhle změní v growl nebo řev a kytary se začnou zabodávat do uší jako hřebíky. U bicích dokonce většinou posluchač nemá šanci poznat, že za nimi “sedí” automat. Tuto svou drsnou tvář předvádí Ereley hlavně v refrénech a je tedy brzy zbytečně předvídatelná.

Nejvíce potom Ereley baví ve chvílích, kdy míchají všechny své tváře dohromady, jako například v předposlední skladbě Dancing Hoods. Bylo by také dobré zmínit, že skupina klade na své posluchače nemalé nároky, když natočí desku se stopáží padesáti minut.

Katharsis ale má svou osobitou atmosféru a zvuk, do kterého se dá snadno ponořit a i přes svou délku se dá poslech přežít bez těžších následků. Problém je, že progresivní metal s osobitým přístupem dnes produkuje obrovské množství kapel a prosadit se v takové konkurenci rozhodně nebude jen tak.

Autor článku: šrája
rockmag.cz/clanky/ereley-katharsis/


4. SPARK Rock Magazine (Czech)

Nechme nyní stranou, nakolik je nebo není ERELEY ideovým či hudebním pohrobkem EBOLA JOY, každopádně její bývalý hráč York, spolu se svým synem, známým nyní pod jménem La Resistans, dali dohromady nástroje, aparaturu a po několika měsících pilného hraní nakráčeli do hostivařského studia natočit desku. To se mi nyní, při poslechu nahrávky, jeví jako bezvadný nápad. Za prvé oceňuju, že hudba obsažená na albu má vlastní tvář. Střídání čistého a extrémního vokálu bezvadně ladí s místy tvrdým, jindy atmosférickým zvukem skladeb. Každopádně atmosféra nahrávky je zatraceně působivá.
Druhou záležitostí, kterou bych vyzvedl, je drsný a přitom velmi rafinovaný zvuk. Jistě mi rozumíte, jak to myslím. Snažím se tím popsat jistý „bathory“ účinek, který na mě album má, byť tam někdo jiný nic podobného nemusí slyšet. Popisuji však emoce, účinek hudby, ne styl. Jen ty nejlepší desky vnímám jako celek, ne skladbu po skladbě, a zde mluvím o prvním případu. Velmi příjemné překvapení pro mé uši !
Možná po tom chvalozpěvu vyvstává otázka: proč ne za plný počet ?
Upřímně, k dokonalosti by musel být čistý zpěv o něco zajímavější.
Robert Čapek, 2.3.2015
5,5 / 6


5. FOBIA Zine (Czech)

Možná si ještě dříve narození vzpomenou na skupinu EBOLA JOY, která zhruba deset let (1997-2007) tvořila zajímavou elektro-goticko-rockovou muziku, pořídila čtyři nahrávky a zahrála i na řadě metalových akcí. Tahounem EBOLY JOY byl York, spolu s ním v kapele fungoval zpěvák -aL- a nějaký čas i Tudy (dnes INSANIA). V roce 2007 EBOLA JOY ukončila/přerušila činnost, York se poté přesunul z Moravy na západ Čech a v roce 2013 jej začaly svědět prsty... Obnovení EBOLY JOY mu „zatrhl“ bývalý kolega -aL-, tak York postavil novou kapelu, do které přibral svého syna a pojmenoval ji ERELEY. Po koketování s ženským zpěvem (Monika Agrebi, natočení „Tiché noci“ včetně klipu a následný rozchod) se sestava ustálila na duu York/LaResistans a 1.1.2015 se rodinná společnost přihlásila rovnou plnohodnotným albem, nahraným částečně ve vlastním studiu, částečně v Hostivaři u Zdeňka Šikýře.

Po řadě let jsem vyštrachal (no vyštrachal... sáhl do skříňky, kde mám vše seřazené podle abecedy) dvanáct let starou nahrávku, abych si připomněl EBOLU JOY a její podle mého soudu nejlepší nahrávku. „Sitra Achra“ je ve srovnání s „Katharsis“ přece jen jinde, převládají na ní pomalé skladby, čistý melodický zpěv, klávesové plochy mají vrch nad kytarovými, programované bicí jsou poznamenané zubem času, stejně jako zvuk. To „Katharsis“ je co do produkce určitě (a pochopitelně) dál; kdyby tomu tak nebylo, asi by bylo něco špatně. Ale není, zvuk nahrávky je plný, dynamický, hudební posun je také zřejmý, takže abych to zkrátil – ERELEY je jiná kapela a styčných bodů příliš neslyším, snad jen pomalejší pasáže nemají k těm letitým až tak daleko, ale ony nemají až tak daleko ani k jiným pomalým písním jiných kapel.

Tím nechci tvrdit, že by ERELEY někoho kopírovali, protože to jednoduše nepoznám. V hájemství progresivního/alternativního metalu/rocku nejsem zrovna doma; samozřejmě mi leccos přehrávačem projede, ale nepůsobí to na mě tak silně, abych se ve skladbách rochnil, pamatoval si je a dokázal je při náhodném poslechu přiřadit interpretovi. Takže nejsem schopný ERELEY k někomu přirovnat, byť pánové se nestydí přihlásit ke svým oblíbeným kapelám, mezi nimž figurují třeba PINK FLOYD, OPETH, ANATHEMA, DEPECHE MODE či RAMMSTEIN. Tvorbu těchto kapel samozřejmě registruji, u ANATHEMY se nebojím označit za skalního fanouška hlavně starších alb, ale třeba OPETH nijak podrobně neznám, o DEPECHE MODE to platí tuplem, od RAMMSTEIN jsem taky neslyšel celou desku řadu let... K posledně jmenovaným mají sice ERELEY na „Katharsis“ poměrně daleko, ale do play listu pro živé hraní chystají hned dva
covery německých hvězd, přičemž „Klavier“ kdysi EBOLA JOY nahráli na tribut RAMMSTEIN vydaný za velkou louží.

Ale zpět ke „Katharsis“. To začíná skladbou „On the Way“, zpočátku řekněme na vlně ANATHEMY, ale po chvíli se rozjíždí svižná rytmicky pestrá muzika, v podstatě čtyři skladby v jedné, přičemž dvě se opakují, aniž bych některou označil jako refrén. Vedle agresivní šlapající pasáže s výrazným čistým zpěvem dojde i na část zachmuřenou s vokálem špinavějším a na díl pomalejší se zpěvem jemnějším; o svébytném úvodu á la ANATHEMA již byla řeč. A ač se zdá, že jde o jakousi rozpolcenost, skladba překvapivě funguje. Podobně variabilní jsou i další kompozice, platí to o potemnělé „The Glue“ (s takřka doommetalovou pasáží) stejně jako o třetí položce v seznamu, u které mi inspirace ANATHEMOU přijde docela silná a na rovinu – trochu mě mrzí, že současná ANATHEMA nešponuje skladby podobně jako ERELEY, kteří k pocitovým pasážím přidávají agresivní výjezdy. „Things that never happened“ je mou nejoblíbenější skladbou alba.

Zatím nezazněla jedna důležitá věc: ERELEY jsou hlavně kytarovou kapelou. Syntetické zvuky sice nechybí, ale jsou používány střídmě, do hlavní role se syntetizátory staví jen občas, a ač se to při prvním poslechu tak nejevilo, album je poměrně tvrdé, kytary nabroušené a bicí dynamické (a ani mi nepřijde rušivé, že jsou „umělé“). Často se objevují vypjaté momenty, o něž se v kooperaci s muzikou stará procítěný zpěv, a ač se mi místy LaResistans nezdál úplně přesvědčivý, přišel jsem jeho proměnlivému hlasu na chuť. A na chuť jsem přišel celé nahrávce, která dokáže překvapovat i v druhé polovině, třeba netuctově znějícími syntetickými zvuky v „Highlanders“, nebo stupňovaným napětím v takřka hororové „Decay of Brain“.

Přičtu-li k výše uvedenému pěkně zpracovaný obal, docházím k závěru, že ERELEY vytvořili pozoruhodné dílko, které by mohlo (mělo) zaujmout fanoušky netuctové/progresivní muziky. V Česku jich asi davy nebudou, ale pšenka by mohla vykvést za hranicemi... co na to třeba ViciSolum Productions?
Johan, 6.3.2015
7/10

www.fobiazine.net/article/8481/ereley--katharsis/
 

6. ROCK & POP (Czech)

Rodinné duo Ereley, volně navazující na někdejší formaci Ebola Joy, vystavělo svůj debut na metalových základech, avšak posunutých do obecně trochu méně přístupných končin.
Prokomponovaná muzika pro soustředěný poslech, vedená povětšinou v pomalejších tempech (s občasnými ostřejšími odbočkami) může připomenout některé fáze skupiny Anathema.
Devítka skladeb rozehrává před očima vnímavého posluchače nejrůznější obrazy, ať už jsou to výlety do zasněžených pustých krajin, sychravě podzimních lesů, dřevěných chodníčků blat a rašelinišť, ale i tajemných končin žánru fantasy.
Zkrátka na správnou vlnu naladěný posluchač si zde nějakou tu pochoutku pro své zvukovody jistě najde (třeba The Glue, Highlanders nebo Dancing Hoods).  
Milan Slezák
Rock Pop, Duben 2015, strana 59
3/5   


7. METAL FOREVER (Czech)

Kapela Ereley vznikla teprve před rokem a už vydává debutové album „Katharsis“. Zajímavostí je, že celou desku dali dohromady jen dva lidé, a ti jsou v příbuzenském vztahu otec - syn.Přesto se brzy můžeme těšit i na koncerty této formace.

Už od začátku desky Ereley zaujmou. Úvodní „On The Way“ je velice povedeným kouskem, který umně rozehraje výtečnou atmosféru. Zpočátku spíš lehce rocková hudba doprovázená vkusnými a melancholickými klávesami začne postupně metalově kousat a vy máte pocit, že posloucháte něco ne zrovna obvyklého. Musím pochválit skvělý zpěv, který nad hudbu nijak extra nevyčnívá, ale funguje jako další nástroj. Ereley umí předat emoce, rovněž tak vytvořit kvalitní kontrast, a to když hudba deathově zahřmí a z čistého zpěvu se stane growling.

V „The Glue“ extrémně metalových prvků přibude a Ereley znějí skutečně nebezpečně. Přesto si dovolím říct, že v těch klidnějších polohách a čistém zpěvu jsou prostě lepší. Vokály v podání LaResistance znějí příjemně a nejsou ani příliš přeslazené nebo vyumělkované. Growling je sice dobrý, ale spíš jen průměrný. Trochu mi Ereley připomínají jiné našince - Mindwork. Podobný typ muziky i práce s čistými a extrémními vokály. Ereley jsou možná ještě víc náladoví a emotivnější.

Z každého hrábnutí do struny jde cítit, jak si na všem dala kapela záležet. A to nejen na samotném skládání, ale i na zvuku. Ten nechává vyniknout všem nástrojům a je krásný a čistý. Ereley mají i hitový potenciál, jak dokazuje „Soul In Chains“, které dominuje naléhavý refrén, a já nemám problém uvěřit všem emocím, které skupina předává. Každá píseň má nějaký zajímavý moment či melodii, chvilku mi Ereley připomenou Anathemu, jindy již zmíněné Mindwork. Žánr jako takový bych mohl označit jako alternativní metal, ale zejména v druhé polovině desky přibude progresivních elementů, což Ereley nejvýrazněji dokáží v „Decay Of Brain“.

I když jsou jednotlivé skladby velice dobré, ovšem jako celek už závěr desky začíná být lehce nudný. Respektive pozornost opadá a scénář skladeb je poměrně repetetivní. To je věc, kterou bych jako jedinou vytkl. Zpočátku Ereley překvapí, ale ke konci desky už prostě budete jejich styl a přístup k hudbě znát a v závěru chybí ještě něco, co by dalo pocit absolutní spokojenosti. Celkově se jedná o jeden z nejzajímavějších českých počinů posledních let. Především první půlka desky je prostě skvělá. Přemýšlivá a zároveň i odpočinková hudba s kvalitou a pocity, to jsou Ereley.
Supermartonátor
8 / 10

metalforever.info/article.php


8. ROCK HARD (Slovensko)

Musím říct, že ERELEY a jejich „Katharsis“ mě velmi příjemně překvapili.
Ono těch překvapení bylo vlastně víc. Tím prvním byla skutečnost, že jeden z dvojice hudebníků a to York je vlastně jeden ze základních pilířů elektro gothic rockových EBOLA JOY (jejich „Sitra Achra“ má své místo v mé sbírce) a to dávalo jistou záruku kvality tohoto seskupení.
Druhým potom skutečnost, že ERELEY jsou vlastně dvojice, přesněji řečeno otec se synem, něco podobného jsem zaznamenal i u stylově spřízněné CHIMERA tam otce doplnili hned dva synové.
Třetím, skutečnost, že po roce existence tady máme plnohodnotný debut a to nejen tak ledajaký. Jeho kvality jsou zcela neoddiskutovatelné, ale bojím se, že v naší zemičce nepadnou na úrodnou půdu, stejně jako EBOLA JOY budou obdivováni jen velmi úzkým okruhem posluchačů, přestože je jejich hudba otevřená širokému poli posluchačů.
O čem vlastně, že ten ERELEY je?
Již úvod „On The Way“ rozehrává příjemnou atmosféru melancholických kláves a silných emocí. Kontrastem k tomu je čistý vokál, který dovede místy i hrubě zahřímat. Už po této skladbě si uvědomíte, že posloucháte něco neobvyklé. S postupem času přibývá i rockovějších a tvrdších momentů a zvratů, to není na škodu, protože utahané tempo by začalo nudit, tak se je pořád na co těšit.
Z muziky je cítit srdce, ta propracovanost každého hrábnutí do strun, procítěného zpěvu (hodně povedený), zápal, nadšení, ryzost a čistota. Nějak podobně jsem si užíval u ANATHEMA na albu „Judgement“.
ERELEY jsou pro mě prostě zjevení a objev domácí scény, nebojím se tvrdit, že „Katharsis“ má na to prosadit se i za hranicemi.
Martin Barták
4,9/5

 

9. BANDZONE (Czech)

Z hlubin chebský temnoty a nehostinnosti (sry, ale kdykoliv tam přijedu, padne na mě depka :-) se vynořila poměrně zajímavá prog-metalová parta Ereley.
Klidnější pasáže jsou harmonicky zajímavý a krásný, ale malinko mě popotahuje za jedno ucho angličtina. Ty darkový chrapláky jsou mi mnohem sympatičtější i když jsou zase stavěný na méně zajímavých melodiích.
Jestli máte rádi Textures, Anathemu, Between the buried and me apod. mohlo by vás tohle docela hluboce zasáhnout. 
Majkláč
www.bandzone.cz

       
 

 

 

 

 

 

Nové CD

PRODEJ CD Katharsis zahájen

Zájemci si mohou již nyní zakoupit naše nové CD v e-shopu !!! Vítejte v říši Ereley. Devět skladeb je více než 50 minut snění s námi.

 Objednat

KONTAKTY

ERELEY Management:

Lukáš Réda
Mobil: +420 778 724 428
E-mail: ereley@gmail.com

Post Adress:
Lukáš a Jiří Réda
Májová 31
350 02 Cheb
Czech Republic

LaResistans Records
Lukáš Réda
Mobil: +420 778 724 428


 

Copyright © 2014  Všechna práva vyhrazena. All rights reserved.
 
Tvorba webových stránek
GRAFART STUDIO v rámci programu GRAFART WEB START.